Výroba plastických hmot se soustředila již před mnoha lety, v období socialismu, i na květináče pro pokojové rostliny a jejich okrasné obaly. Vnitřní květináče mohou být křehčí a lámavější, protože se do nich pouze rostlina zasadí a ponechá ve vnějším obalu, tím pádem je ten vnitřní chráněný před mechanickým poškozením například při nechtěném pádu na zem, ale vnější ozdobné nádoby z plastu by měly již něco vydržet. V době reálného socialismu se ozdobné nádoby pro rostliny zhotovovaly převážně z tvrdého polystyrenu (podobně, jako například plastikové modely letadel).

Mělo to však jedno podstatné úskalí, a sice polystyren je velmi křehký a po pádu na zem se rozlomí. Zároveň nebyly tehdejší výrobky tohoto typu nikterak vzhledově atraktivní a nemohly konkurovat keramice, z níž se s pomocí glazury dají vytvořit nekonečné variace velmi pěkných ozdobných nádob rozličného tvaru i velikosti.

Dnes se na to jde ale jinak, plastové květináče se vyrábí převážně z polyetylenu, a ten je velmi pevný a pád na zem obvykle přečká bez úhony. Výroba plastů poskytuje v současné době i mnohem větší rozsah výrobního programu, co se týče barev, vzorů a tvarových řešení, a tak již dávno neplatí, že květináč z plastu musí být nutně škaredým a spíše nouzovým řešením do té doby, dokud nenašetříme nějaké peníze na drahé ozdobné květináče z keramiky.

Plastové kryty mohou v domácnosti vytvořit kompletní kolekci, například v pastelových barvách, připomínajících barevnou duhu, anebo můžete střídat mezi sebou jen dvě barvy velmi kontrastní, například červenou a zelenou, a vyzdobit tímto způsobem vaši ložnici, dětský pokoj nebo kuchyň. Výhodou odlitků z polyetylenu je, že jejich povrch lze snadno zhotovit ve stylu, připomínajícím keramickou glazuru, tím pádem nebudete mít nikde pocit, že máte doma plastovou náhražku za pár korun, která není zrovna reprezentativní. Podobný postoj lze zaujmout i k umělým rostlinám, které osadíte tam, kde je málo světla, a výsledek možná i předčí vaše očekávání.