Vždycky jsem chtěla být v takové společnosti, kde mi bude nejlépe a kde budou mít také všichni stejné zájmy anebo záliby anebo alespoň podobné záliby. Já jsem totiž filatelista, sbírám známky, a to už opravdu hodně dlouho. První známku jsem dostala asi ve svých devíti letech, sice si to nepleťte se seznamku ve škole. Tohle tedy vůbec ne, protože když někomu řeknu, že jsem dostala první známku, tak všichni mi říkají, že ihned v první třídě, že je to klasika. Jenomže oni si vždycky myslí takové to typické známkování ve škole, a to hlavně třeba v první třídě, kdy všichni prvňáčci dostávají hlavně samé jedničky.

Proto, když jim potom řeknu, že já jsem filatelista a že sbírám známky a moc mě to baví, tak každý kouká, že já žena, vlastně dívka, v takhle malém věku jsem už sbírala známky a že mě to moc bavilo a řeknu vám, že to pro mě byla opravdu veliká zábava. A nyní, i když mi je už pětadvacet let, tak stále sbírám známky. Vážně mě to baví, dokonce jsem se také dozvěděla, že mám jednu známku, která je opravdu velice vzácná, prý má hodnotu sedmnáct tisíc korun. Když jsem tohle slyšela, tak jsem málem omdlela.

Byla jsem opravdu překvapená, že mám tak kvalitní známky. Sice ano, věnuji se tomu už opravdu hodně dlouho, ale ne zase takhle dopodrobna a že bych znala úplně každou cenu známky na dopis. A ta známka je téměř nová. Proto jsem ráda že je taková společnost lidí, kde se mohu pohybovat, kde také sbírají známky, a protože znám jednu společnost, kde jsou filatelisté, tak tam chodím téměř každý den. Anebo ob den, protože tam je opravdu skvělá společnost lidí, kteří mají stejné zájmy, a tak si kolikrát také povídáme o známkách a nebo si nějaké pěkné filatelistické známky vyměňujeme. A tady je právě nejvíce skvělé. To, že lidé, když jsou v takové společnosti, kde mají stejné záliby, tak se tam potom také těší a také potom lidé trpí méně psychickými potížemi.